Snad každý už zná alespoň z doslechu seriál Star Trek, jehož různé nové série byly uvedeny už na všech celoplošných českých televizích. V současné době je to nejdéle nepřetržitě vysílaný seriál na České televizi a bezpochyby nejdelší u nás kdy uvedený sci-fi seriál. Mnozí ho mají rádi, mnozí naopak při slově Star Trek pohrdlivě protočí panenky a procedí mezi zuby něco o "americké slátanině". Problém je ale v tom, že jedni ani druzí Star Trek ve skutečnosti vůbec neznají. Nejedná se totiž o jeden souvislý seriál, ale o čtyři různé seriály, které se od sebe liší postavami, prostředím i stylem vyprávění. Všechny už u nás byly alespoň z části uvedeny - s vyjímkou toho prvního, pravého a původního seriálu, kterým to tehdy v šedesátých letech všechno začalo. Ostatní, u nás uvedené série vznikly s odstupem dvaceti a více let a ačkoliv i ony mají své kvality, jsou od původního Star Treku velmi odlišné. Jsou totiž ve své podstatě jen komerčním derivátem onoho neopakovatelného a originálního seriálu, který jednou provždy změnil tvář science fiction. Jak nás americká tvorba již nejednou poučila, pokračování málokdy předstihne originál - zvlášť pak pokračování točené po třiceti letech zcela jiným týmem lidí.

Nejen nová pokračování Star Treku, ale současné filmy a televizní seriály obecně, stále zřetelněji inklinují ke komerci - začínají se orientovat na méně náročného diváka ve snaze získat co největší diváckou skupinu a tím maximalizovat možné zisky. V současné kultuře je to bohužel už běžný jev a není v silách jednotlivců s tím něco dělat - můžeme jen doufat, že jednou se to opět obrátí k lepšímu. Dnes už vzniká jen málo děl, které by byly schopny zaujmout a oslovit diváka i bez drahé propagace, pouze svou myšlenkou a příběhem. Původní série Star Treku takovým dílem je. Ve své době byla skutečným kulturním převratem - a dodnes patří mezi to nejvýznamnější, co v americké televizní tvorbě vzniklo. Je jedním z mála amerických seriálů, které nevymizely z obrazovek ani po třiceti letech. Není divu - její příběhy jsou až na vyjímky velmi dobře napsané a většina ze sedmdesáti devíti dílů má co říct i dnešnímu divákovi. Však se také mezi jejich autory řadí i takoví uznávaní velikáni žánru, jako jsou Harlan Ellison, Robert Bloch, David Gerrold, Theodore Sturgeon, Norman Spinrad nebo Frederick Brown. Neoficiálním odborným poradcem a přítelem autora Star Treku Gene Roddenberryho byl dokonce sám velký Isaac Asimov. Kolik takových jmen najdeme na seznamech autorů televizních seriálů dnes? V dnešní době je bohužel naopak časté, že mnozí autoři sci-fi seriálů (moderní Star Trek nevyjímaje) jsou tuctoví televizní scénáristé... Původní série se stala prvním masově oblíbeným sci-fi seriálem v historii. Díky přitažlivému zpracování, zajímavým nápadům a sympatickému humanistickému podtextu většiny příběhů zaujala totiž nejen fanoušky sci-fi, ale i obyčejné lidi. To byla věc do té doby nevídaná, protože sci-fi byla před rokem 1966 spíše věcí intelektuální komunity, zatímco širokou veřejností byla považována za podřadný žánr vinou naivních comicsů a přihlouplých dětských příběhů o Marťanech. Star Trek tehdy pomohl uvést science fiction do běžného společenského života a započal mohutnou vlnu popularity sci-fi žánru. Dokázal prolomit hloupou pověru, že sci-fi je záliba zkrachovalců a puberťáků a že normální lidé by se jí měli vyhýbat obloukem, pokud normální chtějí zůstat. A to je mimochodem přesně to, co by science fiction v České republice zrovna teď velmi potřebovala.

Seriál je prezentován formou záznamů z deníku kapitána lodi Enterprise, plavidla Hvězdné flotily - paravojenské výzkumné síly Spojené federace planet. Každý díl je samostatným příběhem, nenavazujícím na jiné - jednotlivé příběhy nejsou dokonce ani poskládány podle vnitřní chronologie. V celém cyklu je pouze jediná dvojdílná epizoda (a to ještě jen proto, že se v ní prolínají příběhy dvou různých posádek Enterprise, které od sebe dělí deset let - tedy vlastně dvě samostatné epizody, díky souvislostem spletené v jednu). Jednotlivé díly nevyžadují znalost předchozích, takže se lze koukat třeba od pátého, třicátého nebo šedesátého osmého dílu. Hlavní hrdinové jsou výrazné a vyhraněné osobnosti se specifickým a velmi pěkně vykresleným charakterem, s nimiž se většina diváků snadno sžije po shlédnutí jediného dílu. Přestože velká část příběhů se soustředí na kapitána a jeho prvního důstojníka, každý má v posádce své místo a svůj smysl - v žádném případě neslouží osazenstvo lodi k tomu, aby bylo možno točit kvanta příběhů postavených na jejich osobních traumatech nebo milostných romancích. Příběhy původní série navíc, až na drobné (a kvalitně zpracované) vyjímky, nestaví na takových laciných a okoukaných tématech, jako jsou časoprostorové anomálie nebo uvíznutí několika méně významných členů posádky v poškozeném lodním holografickém projektoru: hlavním tématem jsou v nich vždy lidé. Posádka průzkumného křižníku Enterprise tu představuje lidi budoucnosti, hrdé a vznešené, pro něž je tolerance a respekt k jiným formám života samozřejmostí; členy vyspělé civilizace, jaká by se snad jednou mohla z naší rasy vyvinout. Tito lidé se na své cestě setkávají s kulturami, které jsou často úplně cizí a nepochopitelné, často naopak až krutě podobné nám, lidem z barbarského dvacátého století. Efekt pohledu na nás samé očima našich vzdálených potomků je ještě vystupňován přítomností mimozemského prvního důstojníka pana Spocka, který aspekty lidského chování komentuje s náležitým odstupem ("Vy, lidé ze Země, hromadné organizované násilí již tisíce let oslavujete, ale ty, kteří ho provádějí individuálně, věznítě a trestáte..."). Právě postava Spocka byla do té doby nevídaná nejen ve sci-fi, ale ve filmové a televizní tvorbě jako takové. Mnozí (po právu) tvrdí, že bez Spocka by se Star Trek nikdy nestal legendou. Ačkoliv je uveden v titulcích každé epizody až na druhém místě, za hrdinným kapitánem Kirkem, ve skutečnosti divák rychle zjistí, že tito dva jsou si ve velení lodi rovnocenní; a pokud jde o postavy jako takové, Spock je nepochybně výraznějším hlavním hrdinou než Kirk. Postava Spocka, na jejímž vytváření a promýšlení se ve velké míře podílel sám její představitel Leonard Nimoy, je skutečně originální: vysoký a elegantní muž s pokožkou lehce nazelenalého nádechu, perfektně uhlazeným účesem lesklých černých vlasů, šikmo vzhůru rostoucím obočím - a špičatými ušními boltci. Náhodný pozorovatel by si ho mohl bez větších problémů splést s vyslancem pekel. V kontrastu s tímto vzhledem je však jeho vystupování; je tichý, nesmírně chladný, odměřený a nelidsky efektivní v každém svém pohybu. Tento kontrastní celek kupodivu působí velice přesvědčivě a je ve své podstatě velmi znepokující; ze Spocka skutečně není poznat, jak se zachová v příštím okamžiku, protože je současně velice uvolněný a současně napnutý jak ocelová pružina. Člověk by od něj očekával jen to nejhorší a bál by se otočit se k němu zády - je to na první pohled přesně ten typ, který by v případě havárie lodi bez sebemenší výčitky svědomí zabil kolegu, jen aby mohl do záchranného člunu místo něj vměstnat počítač s nenahraditelnými výsledky vědeckých výzkumů a měření. A přece - kdo ho zná dobře, ví, že je emocí tak plný jako kdokoliv z nás, jen se je, tak jak je u jeho rasy běžné, naučil odsouvat na vedlejší kolej a potlačovat. Spock je totiž, a to je další do té doby nevídaný prvek, mimozemšťan jen z poloviny. Po matce je Pozemšťan. Přestože nepatří ani do jednoho z obou světů, spojuje v sobě to nejlepší, co mohou poskytnout. Ve své podstatě tak ztělesňuje jednu z hlavních idejí Star Treku. Postavy však nejsou všechno, přestože jsou základem - bez dobrých postav lze těžko vytvořit dobrý příběh. Neméně důležitým faktorem úspěšnosti původního Star Treku je ovšem také určitá míra nadsázky ve vyprávění samotných příběhů. Seriál nebere sám sebe smrtelně vážně, netváří se za každou cenu jako vyprávění "historie naší budoucnosti" a čas od času neváhá sklouznout ani k sebeparodii. Těžko lze třeba předpokládat, že by se kapitán bitevního křižníku ve skutečném světě vydal do akce na vlastní pěst, doprovázen jen svým prvním důstojníkem a lodním šéfchirurgem - a přitom v původním Star Treku je to zcela běžné a stálého diváka naopak vyvede z míry, když se náhodou kapitán Kirk z Enterprise nevrhne do nejbližšího dobrodružství po hlavě. Mimo jiné i tato odlehčenost a hravost zvyšuje zábavnost celého seriálu - lze se tak vypořádat i s velmi závažnými a pochmurnými tématy, aniž by se podařilo definitivně a nevratně zabřednout do bažin nudy. Jednotlivé díly sice mají myšlenkový podtext - ale podaný takovým způsobem, že kdo ho nechce vnímat, ten ho vnímat nemusí a může se dívat na Star Trek jako na každý jiný dobrodružný seriál. Myšlenky tu nejsou servírovány na stříbrném podnosu, pozlacené a s uranovým jádrem, aby je nikdo nepřehlédl - jsou diskrétně vetkány do struktury příběhu a dohromady s ním tvoří překrásnou tapisérii, která se sice dá vnímat jako pouhé umělecké dílo, ale navíc ještě obohacuje toho, kdo se na ni dokáže podívat v širším kontextu. K zajímavosti Star Treku přispívá svým dílem i různorodost prostředí; zatímco v mnoha jiných seriálech z vesmírného prostředí lidé prakticky neopouštějí sterilní svět své bezpečné lodi a dobrodružství spíše přichází za nimi (obvykle nezváno), velká část příběhů původní série je postavena právě na akcích mimo loď. Ta obvykle visí na orbitě planety a jistí výsadkový tým shora - občas i s příkazem "pokud se do dvanácti hodin neozveme, spalte povrch planety".

Cílem mise Enterprise je v první řadě objevování a výzkum nových planet, nicméně často přichází na pořad dne i ochrana území Federace a jejích obyvatel, případně řešení diplomatických záležitostí. Jak ale prohlásil vrchní inženýr Enterprise pan Scott, "nejlepší diplomat co znám je nabitej phaser" - to říká vše a zároveň to vyjadřuje další velmi podstatný důvod, proč je původní Star Trek tak divácky zajímavý. Narozdíl od mnoha současných seriálů a filmů se nesnaží být politicky korektní za každou cenu a tím se vyhýbá i bezzubosti, která ze snahy o politickou korektnost nutně pramení. Nebojí se útočit na menšiny ani na většiny a nedělá si těžkou hlavu z toho, jestli náhodou neuráží něčí jemnocit. Lidé z Enterprise řeší každodenní problémy vesmíru častokrát i způsobem, který by byl pro leckoho nepřijatelný - a mnohdy při tom poruší i pravidla své vlastní kultury. Málokdo nesnáší byrokraty tak jako kapitán Kirk - a nejspíše vůbec nikdo ještě neobešel nebo nepřeslechl tolik přímých rozkazů. Enterprise, jakkoliv je podřízena Hvězdné flotile a Spojené federaci planet, je ve své podstatě autonomním územím; a nadřízenými je to víceméně tolerováno, především proto, že to tak pěkně funguje. Star Trek je zdánlivě odtržen od naší reality - ale skutečně jen zdánlivě. Brzy zjistíme, že je vlastně jejím metaforickým odrazem; že příběhy Enterprise jsou vlastně příběhy našeho vlastního světa a posádka Enterprise s rozhodností sobě vlastní zasahuje v situacích, nad nimiž jsme se my už naučili zavírat obě oči, protože nám nic jiného nezbylo. Původní Star Trek tedy není jen kvalitní sci-fi; jsou to navíc ještě jakési moderní bajky. A stejně jako postavy z bajek, pohádek a pověstí, i kapitán Kirk, první důstojník Spock, doktor McCoy a loď Enterprise se stali už navždy součástí moderní mytologie. Jsou a budou napodobováni, kopírováni, parodováni - ale nikdy už nebudou zapomenuti, protože na legendy se nezapomíná. Není náhoda, že Star Trek měl od začátku potíže s televizními cenzory; to se vždy stávalo těm, kdo měli ostatním co říct. Byl to seriál na šedesátá léta nejen neobyčejně odvážný (ve skutečnosti je v lecčems odvážný dokonce i na dnešní poměry), ale také přímo nabitý myšlenkami, které dalece předběhly svou dobu. Právě proto oslovil tehdejší mladé lidi a svobodomyslné intelektuály; proto inspiroval tolik umělců a proto si získal takové zástupy následovníků. Stal se sám sobě důkazem toho, že ideje, které nese, jsou věčné: ještě po třech desítkách let usedají k obrazovkám po celém světě mladí i ne tak mladí lidé a sledují příběhy seriálu, který měl podle všech předpokladů upadnout v zapomnění sotva rok po svém vzniku. Původní Star Trek si získal pověst inteligentní zábavy, což u amerických seriálů není, jak uznáte, zdaleka obvyklé. O málokterém kulturním díle se tolik napsalo, o málokterém televizním pořadu se vedlo tolik diskusí. Jsou známy případy, kdy musely střední a vysoké školy změnit na nátlak studentů rozvrhy tak, aby jim umožnily sledovat Star Trek. Jsou známy případy, kdy kina rušila představení, protože se kryla se Star Trekem a nepřišla na ně ani noha. Jistě, kultovnost ještě není zárukou kvality; ale jestliže se k oblibě Star Treku přihlásila dobrá polovina obyvatel Spojených států, nejspíš na tom už něco bude.

Když divák přistoupí na pravidla hry autorů (jedním z nich je skvělá zásada "nebabrat se na veřejnosti v technických zázracích a nevysvětlovat jak co funguje"), naladí se na myšlenkovou vlnu báječných šedesátých let dvacátého (třetího) století a vezme existenci světa Star Treku jako danost, může se báječně a přitom duchaplně a na úrovni bavit - což je konec konců právě to, o co tady jde.