|
|
|
|
Následující příběh nese název Záchranné poslání (Errand of Mercy) a jeho autorem je Gene L. Coon, jeden z hlavních scénáristů původního Star Treku. Poprvé se zde představuje nepřátelská civilizace Klingonů, která se během následujících let stala jednou z nejoblíbenějších mimozemských ras celého Star Treku.
|
|
Klingonská výzvědná loď musela vědět, že na Enterprise nestačí - konečně, Klingoni byli na tyhle věci experti. Přesto však začali pálit, jakmile se loď kapitána Kirka přiblížila k Organii. Loď Federace palbu okamžitě opětovala a proměnila nepřítele v pár střípků. Útok však jen dokázal, jak úporně se Klingoni snaží Federaci zabránit, aby používala Organii jako svou základnu. Sama planeta příliš velkou cenu pro žádnou ze stran neměla - byla obydlena většinou zemědělci, kteří nejevili žádnou chuť k boji a ani to neuměli - avšak ze strategického hlediska to byla jediná planeta třídy M ve sporném sektoru kosmu. Veškeré pokusy o vyřešení sporu jednáním zcela ztroskotaly. Je to něco jako bývalá Arménie nebo Belgie, pomyslel si Kirk - země, přes kterou se vždycky přeženou boje. Nepřátelský výzvědný člun měl před zahájením palby dost času odeslat zprávu. Teď bylo potřeba zjistit, zda se k nim už neblíží klingonská flotila, pokud ovšem nevyrazila hned za člunem. Na jednání s Organijci zbývalo jen velmi málo času. Kapitán Kirk předal velení lodi Suluovi s přísným rozkazem okamžitě odletět, kdyby se objevila klingonská flotila, a spolu se Spockem se paprskem přenesl na povrch planety. Ulice, kde se materializovali, vypadala úplně jako v kterékoliv anglické vesnici ve 13.století - doškové střechy, lidé v hrubě šitých oděvech, pár volů táhnoucích rozvrzaný povoz. V dálce bylo vidět cosi jako starobylý hrad nebo pevnost, značně zchátralou, ale pevně se tyčící nad vesnicí. To se jaksi nehodilo k civilizaci, která se měla zabývat pouze mírovými záležitostmi. Kolemjdoucí nevěnovali oběma důstojníkům Hvězdné flotily žádnou pozornost, jako kdyby přenosový paprsek a materializace byly pro ně všední záležitostí. Ani to se nezdálo pravděpodobné. Když se konečně dostavili členové uvítacího výboru, chovali se celkem přátelsky. Byli to tři usměvaví starci v kožešinových oděvech, kteří se představili Ayelborne, Trefayne a Claymare. Přijali Kirka a Spocka v malé místnosti s hrubě opracovanými stěnami bez jakýchkoliv ozdob, kde stál pouze jeden stůl s několika tvrdými židlemi. Spock sklonil trikordér. "Není tu nic, co by vydávalo jakoukoliv energii," pošeptal kapitánovi. Kirk přikývl; potvrzovalo to jen jeho vlastní dojem. Tohle nebyla civilizace v období středověku, která by pomalu spěla k průmyslovému stádiu, jak hlásily první zprávy. Vládla tu naporostá stagnace - přímo laboratorní ukázka zastaveného vývoje. Nanejvýš podivné. "Moje vláda," řekl usměvavým Organijcům, "mne informovala, že podle předpokladů se chystají vaši planetu napadnout Klingoni, aby si z ní udělali základnu pro válku proti naší Federaci. Otevřeně řečeno, mým úkolem zde je jim v tom zabránit." "Říkáte tedy," pronesl Ayelborne, "že si musíme vybrat, zda budeme jednat s vámi, nebo s vašimi nepřáteli." Za jiných okolností by to mohlo znít nepřátelsky, ale Ayelborne se stále usmíval. "Ne, pane. Jestli se přikloníte k Federaci, můžete si stále vybrat. Klingoni vám žádnou možnost výběru nedají. Jejich společnost je vojenskou diktaturou a válka je pro ně životní náplní. My vám nabízíme ochranu." "Děkujeme vám," řekl Ayelborne. "Jenže my vaši ochranu nepotřebujeme. Nemáme nic, po čem by mohl kdokoliv zatoužit." "Máte tuto planetu a její strategické umístění. Pokud neuděláte něco, abyste jim v tom zabránili, vtrhnou sem Klingoni - to je na beton. My vám pomůžeme s budováním obrany, instalujeme obranná zařízení..." "Žádnou obranu nemáme, kapitáne, a žádnou taky nepotřebujeme," řekl muž jménem Claymare. "Nezlobte se, ale jste na omylu. Viděl jsem, co dokáží Klingoni provést s planetami, jako je vaše. Celé je proměnili v obrovské pracovní tábory a lidi v otroky. Neměli byste žádnou svobodu, všechno by vám zabavili a došlo by k braní a zabíjení rukojmí. To už je lepší žít na nějaké trestanecké planetě." "Kapitáne," řekl Ayelborne, "vidíme, že o nás máte skutečnou starost, a oceňujeme to. Ale znovu vás ujišťujeme, že nám nehrozí absolutně žádné nebezpečí..." "Ujišťuji vás, že ano! Myslíte si snad, že lžu? Proč?" "Nenechal jste mě domluvit," řekl jemně Ayelborne. "Chtěl jsem říct, že nám nebezpečí nehrozí. Vy a váš druh ovšem v nebezpečí jste. Bylo by pro vás nejlepší, kdybyste se co nejrychleji vrátili na loď." "Pánové, uvažte to laskavě. Můžeme vám v mnohém pomoci. Vedle čistě vojenské pomoci vám můžeme poskytnout techniky a jiné odborníky. Můžeme vám ukázat, jak místo jednoho člověka nakrmit tisíc. Postavíme tu školy a pomůžeme vám vychovat vaši mládež. Naučíme ji všechno, co známe. Zdá se, že u vás veřejná zařízení skoro neexistují. Můžeme váš svět zcela změnit, vymýtíme u vás hlad, nemoci a těžkou dřinu. Ale máme zakázáno vám poskytnout pomoc, jestliže ji sami odmítnete." "Jsem vskutku dojat," řekl Trefayne. "Ale..." Přerušilo ho zabzučení Kirkova komunikátoru. "Promiňte," řekl kapitán. "Zde Kirk." "Kapitáne," ozval se Sulu, "právě se kolem nás vynořila ze subprostoru spousta klingonských lodí. Nespočítal jsem je, protože po nás začaly pálit, ale musí jich být aspoň dvacet. Máme vztyčené ochranné štíty a já je nemůžu sklopit, abych vás přenesl na palubu." "To nemusíte," řekl ostře Kirk. "Máte rozkaz odletět a upozornit Flotilu. Vraťte se, až budete mít větší šance. Leťte!" Vypnul komunikátor a zahleděl se na Organijce. "Tvrdili jste, že tu není žádné nebezpečí. A teď..." "My o klingonské flotile víme," řekl Trefayne. "Je tu ještě dalších osm jejich lodí na oběžné dráze kolem naší planety." "Můžete to ověřit, pane Spocku?" "Ne, pane, na tuhle vzdálenost," řekl Spock. "Ale zdá se to logické." "A teď," dodal Trefayne, "se u pevnosti objevilo sedm set ozbrojených mužů." Spock zaměřil trikordér tím směrem a pokývl. "Nemají jen ruční zbraně," řekl. "Podle těchto údajů jsou vybaveni i třemi nebo čtyřmi kusy těžkých zbraní. Rád bych věděl, jak se to tak rychle dozvěděli?" "Na tom teď nezáleží," řekl stroze Kirk. "Problém je, že jsme tu uvízli, přímo uprostřed klingonského okupačního vojska." "Vypadá to tak," řekl Spock. "Není to příjemná perspektiva."
Klingoni byli humanoidi tvrdých tváří a silných svalů. Byli skutečně po zuby ozbrojeni a oblečeni v silných vestách. Cílevědomě a rychle kráčeli ulicemi a po cestě rozestavovali stráže. Několik Organijců, které potkali, se na ně usmálo a tiše, bez odporu jim ustoupilo z cesty.
|
|
Kor se usídlil v pevnosti, kterou Kirk a Spock zahlédli při svém příchodu. Zblízka a zevnitř se zdála mnohem starší. Kor v jedné místnosti umístil klingonský znak, stůl a jednu židli. To bylo všechno. Kirk musel stát. Kor podepsal listinu a hodil mu ji přes stůl. "Rozmnožíte to a dáte všem na vědomí," řekl. "Ode dneška nebude povoleno shromažďování více než tří lidí. Všechny písemnosti musí být schváleny tady. Zřídíme kontroly a budou vybíráni rukojmí. Tady je dost dlouhý seznam zločinů proti státu." Kirk pohlédl na listinu. Byl si vědom, že Kor ho jako vždy bedlivě sleduje. Komandér řekl: "Nelíbí se vám to?" "Čekal jste, že se mi to bude líbit?" Kor se jen ušklíbl. V tu chvíli se otevřely dveře a Spocka, následovaného klingonským důstojníkem, vtlačili dovnitř. K nesmírné Kirkově úlevě vyhlížel jeho první důstojník normálně. "Zjistil jste něco, poručíku?" "Je skutečně tím, za koho se vydává, komandére," řekl poručík. "Je to obchodník z Vulkanu a jmenuje se Spock. A skutečně obchoduje s tím rostlinným druhem trilliem: zdá se, že tady se cení." "Něco dalšího?" "Obvyklé obavy. Hlavně se stará, aby mohl ve svých obchodech pokračovat i za našeho velení. Jeho myšlenky jsou tak nevyrovnané, že se mu před námi nepodařilo nic utajit." "Dobře. Baronere, chtěl byste si vyzkoušet náš detektor lži?" "Já tomu vůbec nerozumím." "Prosévá vědomí," řekl Kor, "nebo také vědomí vymazává. Záleží na tom, na jakou intenzitu je nastaven. Když je potřeba, vysaje z člověka všechno, co ví, jako když teče voda z kohoutku. To, co z něj zbyde, pak už ovšem je spíš seno než člověk." "A vy jste na to pyšný?" zeptal se Kirk. "Žádná zbraň není nic příjemného," řekl Kor. "Jinak by nebyla k ničemu." "Pane Spocku, jste určitě v pořádku?" "Naprosto, Baronere. Ale byl to podivuhodný pocit." "Tak to stačí," řekl Kor se stopou podezření v hlase. "Vulkanče, můžete odejít. Ale mějte na paměti, že jste příslušník nepřátelské civilizaci a jako takový budete stále pod dohledem." "Jistě, pane komandére," odvětil Spock. "Rozumím." "Baronere, vraťte se ke své radě a dejte všem na vědomost tu vyhlášku. Než se zdejší lidé dovědí, co se od nich očekává, je na vás, abyste tu udržel pořádek." "Jinak budu zabit," řekl Kirk. "Přesně tak. Vidím, že i vy mi velmi dobře rozumíte."
Když se Kirk ocitl na ulici, rychle se rozhlédl. Nikdo nebyl na doslech a zdálo se, že je nikdo nesleduje. Tiše oslovil Spocka:
Strážní u muničního skladu byli zdatní a dobře vycvičení, ale nic, co dosud na Organii viděli, je nepřipravilo na někoho, jako byli Kirk se Spockem. Oba rychle uspali, zbavili je phaserových zbraní a zamkli ve vedlejší místnosti, svázané a zamotané jako mumie.
Cestou ke Korově rezidenci Spock odhadl, že jejich šance na úspěch je asi jedna ku 7824,7, ale v jejich prospěch mluví moment překvapení a ukořistěné zbraně, nastavené na silné ochromení. Když se přiblížili ke dveřím Korovy pracovny, byly otevřené a žádný poplach se neozval. Uvnitř viděli Kora, sedícího u stolu s hlavou v dlaních. Zdálo se, že je hluboce zamyšlen, snad se mu dokonce protivilo zabíjení bezbranných zajatců. Když vzhlédl a uviděl Kirka a Spocka s namířenými zbraněmi, mihl se mu v obličeji jakýsi pochvalný záblesk. |
 |
| Vaše komentáře k této povídce |
|
|